Holešovická SEDMA

Restaurace moc pěkná, obsluha rychlá, ale někdy až moc dotíravá (nepotřebuji aby se mě někdo ptal jestli mi chutná když mám plnou pusu jídla). Polévka dobře ochucená ale nevadili by mě menší kousky žilienu. Bohužel u hlavního jídla kdy jsem si dával těstoviny jsem po druhém soustu objevil v jídle štěrk. Jídlo jsem vrátil, obsluha se omluvila, nabídli dezert na podnik jako omluvu ale bohužel když si dáte Jídlo ve kterém máte štěrk tak vás už potom přejde chuť na vše. Věřím že se to normálně nestává a že to byla pouhá náhoda, která mě ale bohužel zkazila večer a odradila mě od dalších návštěv.

Několik týdnů dopředu jsme měli rezervaci pro 10 lidí (nedaleko se konala větší akce, tudíž větší příliv lidí se dal očekávat), restaurace ale plná rozhodně nebyla. Už při vstupu nás servírka drzým a nepřátelským tónem upozornila, že je na celé spodní patro sama a kuchyně také vůbec nestíhá. Toto několikrát při každém průchodu (nevyžádaně) zopakovala, bez jakékoliv snahy o pomoc (byli jsme ochotni počkat). Po 10 minutách jsme se rozhodli jít jinam, podobnou zkušenost mám již z předchozích návštěv, kdy byl "problém" si jen objednat nápoj dostupný jen v jednom patře, bez rádoby vtipných komentářů personálu.

Hezká restaurace, příjemná obsluha, rychle uvařené jídlo. Jedna z mála restauraci, kde funguje qerko, takže nemusíte na nic čekat. Cenově dražší.

Pro mě jednoznačně nejlepší restaurace v blízkosti Veletržního paláce, mají zde vždy velmi příjemnou atmosféru a velmi rychlou obsluhu. Servírují zde hned několik typů jídel. Mají tradiční česká jídla, ale i zahraniční pokrmy a speciality. V nápojové listku je široká nabídka alkoholických i nealkoholických nápojů, na místě mají samozřejmě i toalety. Na místě lze platit pomoci QR kódu.

Po vydatné procházce Stromovkou jsme narazili na tuto restauraci, měli jsme opravdu velikou žízeň i hlad, ale žízeň byla opravdu akutní. Sedli jsme si ven, na straně k tramvaji, servírka vedle u stolu řešila několik minut, co si dá starší paní k jídlu, pak šla kolem nás dovnitř, pozdravili jsme, ona také, nepodívala se na nás, no budiž. Po několika minutách se vrátila k paní zeptat se, co si dá k pití a pak opět odešla dovnitř, aniž by o nás okem zavadila, podotýkám, že na té straně zahrádky jsme byli jen my a ta paní. No tak jsme se zvedli a šli o kousek dál, kde nás, světe div se...obsloužili hned i přes plnou obsazenost zahrádky. Kdybychom neměli opravdu žízeň, tak si servírka asi vyslechne něco o tupém turu, ale proč si kazit hezký den...